Otakárek ovocný

18. července 2011 v 21:24
Sobota slibovala krásné a slunné počasí, přede mnou volný den a taky se mi trochu zastesklo po moravských kopcích, stepích, vinohradech. Takže volba sobotního programu byla jasná. Hodil jsem fotobatoh do auta a brzy ráno vyrazil směr Morava. Měl jsem naplánovaný velmi volný program. Prostě se jen tak toulat a fotografovat to, na co narazím a co mě zaujme. Nejdřív jsem navštívil Pouzdřanskou step a strávil jsem na ní ve společnosti Otakárka ovocného (Iphiclides podalirius) více než 5hodin.

Ano, 5 hodin jsem v úmorném vedru pobíhal za jedním z našich nejhezčích motýlů, krčil se, lehal si, hrbil záda, ale rozhodně to stálo za to. Toto fotografování považuji za nejhezčí letotošní zážitek s fotoaparátem. Ale popořadě.
Nejdřív jsem vyšplhal na Pouzdřanskou step, sedl si na převis nad obec Pouzdřany a dal jsem se do snídaně. První otakárci na sebe nenechali dlouho čekat. Toto zdánlivé nicnedělání s rohlíkem v ruce bylo určitě k užitku. Měl jsem totiž dostatek času prostudovat chování otakárků. A také jsem zjistil, jak strategické místo jsem si vybral ke snídani. Ten převis nad zahrádkářskou kolonií se otakárkům moc líbil.
Skoro nehybně viseli nad převisem, snad využívali nějakých teplých proudů, které stoupaly po svahu směrem od zahrádkářské kolonie. A potom se spustili k nějakému tomu květu. Lehce kolem něj udělali dvě nebo tři kolečka a když přestali mávat křídly, tak byl čas na nejvyšší opatrnost. To byla přesně chvíle, kdy šli na přistání. Nezbývalo než zamířit, zaostřit a vypálit pár "ostrých". Někdy se ale stalo, že si motýl moc dlouho neposeděl. To většinou letěl kolem nějaký jiný jedinec, který ho zaujal a už se dali do honičky. Stačilo však chvíli počkat a otakárek se za chvilku vrátil na své území a ke svým květům. Také stačilo, aby kolem letěl třeba okáč bojínkový a otakárek ho hned vyháněl ze svého teritoria.
Byl jsem tímto fotografováním a pozorováním nadšen. A také hodně unaven. Proto jsem rád navštívil nedaleké vinařství Gotberg, jedno z mých oblíbených. Na stinné terase jsem se studenou vodou odpočíval a kochal se okolní krajinou. Tam jsem se opět utvrdil v tom, že život je krásný!!!
PS: Děkuji Zdeňkovi za inspiraci. Otakárek zespodu vypadá opravdu zajímavě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk Zdeněk | E-mail | Web | 28. července 2011 v 22:19 | Reagovat

Otakárek, Pouzdřanská step a Gotberg, to je nebezpečná trojkombinace, při které člověka začnou napadat různé hluboké myšlenky. Fotil jsi to tou 180? Že je tak hezky rozmazané pozadí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama